AKTUALITY

Rady školní psycholožky k mimořádné situaci

Milí rodiče, prarodiče, přátelé, spolupracovníci,

z komplikované situace díky koronaviru má asi těžko někdo radost. Nepropadejme však smutku, beznaději, depresi. Samozřejmě, obavy, strach, nejistota…snad i smutek, naštvanost..to vše nás provází. To je normální a běžné u takových to situací a není třeba se za své pocity stydět. Co ale dál? Máme asi jen dvě možnosti –buď se smutku a beznaději poddat, nebo současnou situaci brát jako výzvu a zkusit ji naplnit novými přístupy. Moje babička by řekla – je třeba jí čelit. Tenhle způsob mi připadá lepší. Jak se ale ubránit, abychom nepropadli beznaději? Na to je odpradávna dobrý způsob – nějakou činností.  Tou ovšem není sledování televizních či jiných zpráv po celý den. Proč? Vedou nás totiž k daleko větší beznaději. Málo je zpráv pozitivních, dozvídáme se, kolik lidí nově onemocnělo, jaké represe  a opatření nás čekají, budoucnost se pak zdá nejistá a spíše černá. Pak je těžké se pesimismu ubránit. Lepším způsobem se zdá si jednou za den zprávy poslechnout, abychom byli v obraze, a pak se již něčemu věnovat. Museli jsme zůstat doma, většinou s dětmi. Pojďte využít čas, který nám takhle spadl do klína k tomu, abychom byli opravdu spolu, vždyť jindy je na to tak málo času.

Co tedy z nastalé situace vytěžit?

  • Do sytosti se vyspat. Kdy jindy bude příležitost, abychom si ve všední den trochu přispali, abychom se třeba natáhli k odpočinku po obědě?
  • Vezměme do ruky knížku, možná jsme již douho neměli čas přečíst si nějaký krásný příběh. Nebo něco odborného z oblasti, která nás opravdu baví.
  • Čtěme si s dětmi. Děti, a nejen ty malé, milují chvilky se čtením. A vůbec nevadí, jestli máma nebo táta nečtou plynule, důležité je, že jsou v té chvíli jen a jen se svým dítětem . Nechte klidně číst i dítě – nevadí, že mu to nejde tak jako vám, je hezké, že má chuť vám něco přečíst – a být s vámi.
  • Jděte ven – na krátkou procházku, dokud nám to karanténa dovolí. Děti potřebují na čerstvý vzduch, rádi se s námi projdou. V lese je čisto a bezpečno, můžeme ho pozorovat, sbírat různé přírodniny, postavit domeček pro lesní skřítky. A pokud si zahrajete s vašimi dětmi nějakou hříčku, budou opravdu nadšené. Že žádnou neznáte? Vzpomeňte na své dětství. Jak vás bavily různé hledací hry – schovka, pikola, škatulata.  Proč by je nemilovaly i naše děti?
  • Činností mohou být i školní úkoly. I starší dítě potěší, když si k němu rodiče sednou a s učením mu pomohou. Možná budeme hledat odpovědi na některé otázky a úlohy společně, není ostudou, že ani my vše neznáme. Naopak, když dítěti ukážeme, že i my musíme často odpovědi hledat, bude rádo pracovat podobně samo. A některé školní  předměty nás budou možná opravdu bavit. Možná poprvé po dlouhé době zjistíme, jak hezké jsou mnohé dnešní učebnice a co je v nich zajímavého – sdílejme to i s našimi dětmi. Pro nás je to samozřejmě jednodušší, nás nikdo z těchto znalostí zkoušet nebude, ale cožpak jde jen o zkoušení? Dozvědět se něco zajímavého je vždy hezké, učme právě tohle své děti.
  • Hrajme si společně i doma – známe opět spoustu her z dětství. I v dnešní době stále vysoce boduje Člověče nezlob se, vzpomeňte ale i na jiné hry – jméno-město, co se změnilo (v místnosti, na osobě…), domino, dáma a šachy, lodě, piškvorky, výborné jsou i různé deskovky, pokud je máme. Hry s kostkou – vymyslíte jich spoustu vy, nechte vymýšlet i své děti. Uvidíte, jak jsou nápadité. A jak budou šťastné, že si naši se mnou zahráli MOJI hru.
  • Vyrábějme – i když nejsme třeba nikterak rukodělně zdatní, něco zvládneme – skládačky, vystřihovánky, návodů na internetu je spousta. Ale fakt je, že i složit obyčejnou večerníčkovskou čepici bývá pro děti dnes dost problém.
  • Využijme nabídky činností odjinud –luštěnky v časopisech a novinách, opravdu zajímavé programy v televizi.
  • Dělejme spolu domácí práce – děti baví, můžeme je při tom mnoho naučit, a třeba právě tady dáváme základy pro nějaké budoucí povolání, děti rády vaří, pečou – a i kdyby si nikdy tuto profesi nezvolily, budeme v nich mít v budoucnu vydatné pomocníky (ač se to třeba dnes tak nejeví).
  • Buďme spolu, ne vedle sebe, to je základem. Děti nás potřebují, i my z nich ale čerpáme sílu, a často i optimismus. Využijme této doby k tomu dobrému, k čemu se využít dá, bude nám všem mnohem, mnohem lépe. Budeme spokojenější, klidnější, a tak budeme i lépe čelit všemu nekalému, co by nás mohlo potkat.

Tak ať se nám všem daří!

 Alena Wagnerová