Byla jednou jedna paní Céčková a pan Háčko. Bydleli v malém městečku, ale vůbec se neznali. Každý den chodili do stejného parku na procházky, ale co osud nechtěl, nikdy se nepotkali. Až jednoho dne… Příběh je to krásný, ale celý vám ho vyprávět nebudeme. Prozradíme snad jen to, že skončil dobře – velkou láskou a slavnou svatbou. A věřte nebo ne, ta slavná svatba se konala u nás ve třídě. Nevěstu paní Céčkovou i ženicha pana Háčka jsme jaksepatří vyzdobili a jako kouzlem se z nich stali manželé Cháčkovi. Ani hostina nechyběla, z bochníku čerstvého chleba nezbyl ani drobeček.
Je známo, že věci spojené s pozitivním prožitkem si lépe pamatujeme. A proto při učení se českému jazyku nejen čteme a píšeme, ale také si hrajeme, zpíváme a tvoříme. Rozvíjíme tak sociální a komunikativní kompetence. Společně se domlouváme, plánujeme, nasloucháme si i argumentujeme. Učíme se trpělivě sledovat práci druhého i si užít vlastní chvilku slávy. Každý z nás je jiný a navzájem se obohacujeme.
Písmenko ch je v české abecedě svou podobou ojedinělé. Může být chytákem, ale my už v něm chybu neuděláme! Ani v křížovce ne.
Lenka Kohoutová a žáci z 1. A