O mažoretkách
Patnáct let uteklo jako voda, ani jsem to nestačila postřehnout… Je tomu už dávno, co jsem si prohlížela fotky z dětství. Vše je tak rychlé, že jsem na to snad ani neměla čas… A přitom jsou to fotky překrásné!!!
Jak se tak probírám vzpomínkami, na mysli mi vytanulo skupinové foto mažoretek. Bylo mi třináct, možná už čtrnáct, chodila jsem na základní školu TGM… Mladé, sličné slečny v červenobílých stejnokrojích s lodičkami ve vlasech. Zdenda Švihel a Pepa Smetana – naši jediní muži, kteří nám stáli po boku. Byli to ve své době slavní městští vyvolávači !
Zasněně koukám z okna a najednou se mi vybavují všechny ty chvíle, které jsem si coby dospívající dívka s mažoretkami zažila – jak nám mamky šily sukně a halenky – bílé s červenými puntíky, vzadu na mašličku. Ve vlasech jsme měly pinetkami upnuté červené lodičky (papírové, potažené látkou), a na nohou látkové návleky, aby to vypadalo, jako že máme kozačky. Tenkrát jsme ještě neměly ony bílé žonglérské hůlky, které se dnešním mažoretkám hbitě točí mezi prsty. Tenkrát jsme trénovaly pochod na hřišti před školou a z malého kazeťáku se linuly valčíky, pochody a polky. Na vystoupení jsme byly perfektně připraveny, protože nás vedla perfektní učitelka, paní Rückerová. Pochod městem nebo na fotbalovém stadiónu byl pro nás pravidelně velkou událostí – líčení, česání a všechno to chystání… Bylo to plné napětí… Byly jsme všechny lehce nervózní… Přeci jen vystupovat před tolika lidmi, před tolika kluky… Naše napětí pak však zpravidla zrušilo to, že jsme musely narychlo naučit nějaké kroky. Paní učitelka totiž obvykle vymyslela nějaké nové, nejlépe taneční figury. Těsně před vystoupením!!! Chápete to? Učit se něco nového těsně před vystoupením a ještě se u toho smát! Tohle, prosím pěkně, po nás chtěla! Ale byla úžasná a vkládala to do nás a my jsme pak byly také úžasné.
Chtěla bych Vám tímto paní učitelko Rückerová poděkovat za nádherné vzpomínky i za to, co jste pro mnoho z nás doposud udělala a pro mnohé stále děláte. Chtěla bych Vám popřát mnoho zdraví, radosti a úspěchů ve Vaší práci i v osobním životě. Všem mažoretkám potom přeji, aby byly krásné, usměvavé a šikovné. Je moc hezké vás vidět pochodovat městem.
Jana Sýkorová (zakládající členka souboru)
Vzpomínka na soubor mažoretek
Když jsem se nedávno probírala staršími fotkami, narazila jsem na album zachycující mou mažoretkovou éru a uvědomila jsem si, že minulý rok tomu bylo přesně 15 let, co mažoretky při ZŠ TGM vznikly.
Sice jsem už značně vysloužilá mažoretka, ale vždy budu na mé aktivní působení v tomto souboru moc ráda vzpomínat. Měla jsem možnost procestovat nejen celou Českou republiku, ale s děvčaty jsme navštívily i Německo, Lucembursko či Itálii. Málokterý víkend zůstal volný, bolely nohy, záda, únava byla často veliká, ale to všechno stálo za ten pocit, že se podílím na něčem, co má smysl a co se líbí nejen nám samotným, ale i divákům. I mimo pódia a festivalové průvody jsme však zažily spoustu legrace, a myslím, že každá z nás si vzpomeneme na chvíle či zážitky, na které jen tak nezapomeneme.
Z mažoretek se mi neodcházelo lehce, nevěděla jsem totiž, že vlastně neodcházím, a že kdo jednou mažoretkou byl, mažoretkou i zůstane. I dnes mám totiž tendenci při jakékoliv rytmické hudbě si přeskočit tak, abych šla správně levou nohou na první dobu, a beru do ruky cokoliv, co i vzdáleně připomíná mažoretkovou hůlku. Stejně tak jsem dojatá kdykoliv, když vidím vimperské mažoretky, a chodím jim pravidelně fandit na soutěž v mažoretkovém sportu.
Stejně tak stále fandím i paní Mgr. Dagmar Rückerové, která koncept mažoretek uvedla ve Vimperku do života a věnovala mu obrovské množství svého volného času, vůle a odhodlání. Chtěla bych jí tímto i poděkovat za všechny zážitky a chvíle, které jsem hlavně díky ní mohla s mažoretkami prožít. Mažoretky, spolu s Dětským dechovým orchestrem při ZUŠ, dělají Vimperku skvělou reklamu a já jsem moc ráda, že jsem byla jejich členkou.
Všem mažoretkám a jejich vedoucím přeji mnoho úspěchů do dalších let. Ať to klape!
Hana Schwambergerová ( bývalá členka souboru)
Báseň o mažoretkách
Dechovky tóny jsou slyšet z dáli,
doprovází dívky v kroji.
To muzikanti hrají
a mažoretky pochodují v roji.
Rázné kroky, v ruce se hůlka točí,
v rytmu polky nebo waltze,
úsměv na rtech, jiskra v očích,
chce se i divákům do tance.
sličné slečny dál dávají
svojí hravost, radost, pílí.
na všechny strany z daleka mávají,
sváteční atmosféra sílí!
Něco se bude dít, to je jasné!
Kapela vyhrává, bubnuje,
ulicí pochodují dívky krásné.
Ve městě opět života živel panuje!
Jana Sýkorová
„Teto, kdo je na týhle fotce ? „ , ptala se mě nedávno moje tříletá neteř Barunka a v ruce držela fotku souboru Mažoretek I z roku 1998.
Tehdy tomu bylo 5 let, co začaly na ZŠ TGM ve Vimperku mažoretky pod vedením paní Mgr. Dagmar Rückerové.
Já jsem se členkou souboru stala v roce 1995. Vzpomínám na pravidelné páteční zkoušky v tělocvičně ZŠ, na každoroční soustředění na Lipně i na řadu vystoupení, která se vždy více či méně povedla podle představ našich i naší skvělé vedoucí.
Nebylo to vždy úplně jednoduché. Náročný trénink a trému před vystoupeními střídala radost z toho, když se vše dobře povedlo.
Měla jsem možnost se s mažoretkami zúčastnit slavností v Lucembursku v roce 1999.Byl to zážitek, na který se nezapomíná. Cizí země, náročná vystoupení a hlavně skvělá parta děvčat, dokázala spolu s muzikanty z Dětského dechového orchestru ZUŠ Vimperk roztleskat i velkovévodskou rodinu.
S přibývajícími školními a posléze pracovními povinnostmi jsem musela soubor mažoretek opustit, ale zůstala jsem alespoň chvíli jako vedoucí skupiny malých děvčat a snažila jsem se jim předat to, co jsem se naučila v předchozích letech.
Touto cestou bych chtěla jménem svým a věřím, že i jménem ostatních děvčat poděkovat paní ředitelce Mgr. Dagmar Rückerové za to, že nám věnovala svůj volný čas a vždy nám zajistila nejen perfektní hudbu a choreografie, ale také materiální zázemí v podobě úžasných kostýmů.
Tereza Pánová – Mojdlová ( bývalá členka a vedoucí souboru)
Mažoretky = můj život
…Všude kolem je chaos. Na zemi se povalují kozačky a pírka do vlasů, probíhají poslední úpravy líčení a účesů. Nastal den, na který jste se chystaly už několik měsíců. Předcházely mu hodiny a hodiny strávené v tělocvičně, zpocená trika a puchýře na nohou, ale také spousta smíchu a radosti ze zvládnutí nové „vyhazovačky“ nebo jiných triků.
Ještě naposledy přelakovat účes, aby se nerozpadl, a honem se připravit za pódium, vždyť za chvíli už budete na řadě. Ruce se klepou trémou, srdce buší a hlava vám říká: „Uteč, ještě máš čas!“
A pak zazní jméno vašeho souboru – jste na řadě. V tu chvíli seberete veškerou energii a hrdě vkročíte na pódium. Lidé tleskají, pískají a skandují „Vimperk!“ a tím vám dodávají obrovskou sílu.
A najednou je po všem. Vaše několikaměsíční snažení se promítlo ve 3 minutách. Odcházíte do šatny a po tváři vám stékají slzy štěstí a radosti. Všichni se objímají a radují. Nikdo teď neví, jak skupina dopadla, nikdo neví, kolik chyb skupina udělala, ale v tuhle chvíli to není vůbec důležité, důležité je jen to, že každá z vás do sestavy dala vše, co mohla…
V takových chvílích jsem pyšná na to, že jsem součástí něčeho tak krásného, jsem pyšná na to, že jsem mažoretka. Za těch 10 let, kdy mám tu čest být součástí tohoto souboru, jsem nasbírala spousty zážitků a vzpomínek. Všechny samozřejmě nebyly tak krásné a plné napětí jako soutěže. Pochodovaly jsme v zimě, v šíleném dešti i horku, pochodovali jsme v malých prostorách i před nevděčnými diváky. Ale přes tohle všechno jsou mažoretky můj život.
Jeden slavný kdysi řekl: „Bez činu zůstává i ta nejkrásnější myšlenka bezcennou.“A já si myslím, že tahle nádherná myšlenka, která před 15 lety vznikla v hlavě Mgr. Dagmar Rückerové, se z její strany rozhodně dočkala obrovských činů a věřím, že těch činů bude do budoucna jen přibývat.
Paní Rückerová, věřím, že teď nebudu mluvit jen za sebe, ale za celý Vimperk, který si snad bez mažoretek už ani neumíme představit. Vytvořila jste ve Vimperku tradici krásného sportu, který je ozdobou nejrůznějších kulturních akcí, a za to Vám mnohokrát DĚKUJI.
Michala Květoňová ( současná mažoretka)