Text a foto – redaktorka Jaroslava Šteflová
ŠKOLA V AKCI NA ZAKÁZKU
Škoda, že tenhle nápad nebylo možné realizovat ve větším měřítku. Příležitost vybrat jedno z pěti nabízených témat spojených s tvorbou ŠVP a pozvat do školy lektora, který zdarma uspořádá seminář pro celou sborovnu, ředitelé uvítali. Z více než 400 přihlášek však mohli pracovníci NIDV uspokojit jen 200. Čím je tento způsob vzdělávání zajímavý a jak na něj učitelé v letošním „převzdělávaném“ školním roce reagují, jsme se vypravili zjistit do Vimperka.
Děti měly v pátek 2. února jednodenní pololetní prázdniny, místo nich usedli ve ztichlé budově Základní školy TGM v ulici 1. máje ve Vimperku do lavic učitelé. Seminář Akce na zakázku ale začal už den předtím. Dopoledne rozdali učitelé vysvědčení, po obědě se proměnili v žáky.
„Vybrali jsme si téma Autoevaluace školy a hodnocení žáka, je to důležité téma a zároveň téma nové, příliš literatury k němu není. Ale původně jsme žádali o jiné,“ dověděli jsme se od ředitelky DAGMAR RÜCKEROVÉ. Mezi první stovku vybraných škol se Vimperk nedostal. Když se po roce dověděli, že tentokrát mají šanci, už měli vzdělávání v původně požadovaném tématu klíčových kompetencí za sebou.
Jaký názor na ŠVP u vás převládá?
„Nastala určitá situace a učitelé si s ní snaží nějak poradit. Žádné velké jásání, ale taky se tu nikdo nestaví na zadní. Myslím, že většina už teď tvorbu ŠVP přijala jako příležitost. Konečně semináře jsou i o dobíjení. A to dost potřebujeme. Neučí se snadno. Žáci jsou jiní než bývali, jejich postoj ke škole není vždycky vstřícný, na kantory se povinnosti jen sypou. Vyhoření je vlastně stálá hrozba. Tvorba ŠVP dává najednou příležitost ke změně. Když něco kritizuji, teď si to mohu udělat po svém. Velký problém s tím nemáme.“
PO PRVNÍM PŮLDNI ŠKOLENÍ
Ze 24 učitelů se Akce na zakázku účastnilo 18. „Někteří jsou nemocní, další vyjeli s žáky na lyže. Jsme škola se sportovním zaměřením a když už konečně napadl sníh, musíme toho využít.“ Zástupkyně ředitelky DANA TOUŠLOVÁ je zároveň koordinátorkou pro tvorbu ŠVP. „Začátek školení byl trošku rozpačitý, než se učitelé rozpovídali k osnovám. Značnou část už máme hotovou, takže lektorky mohly nahlčdnou do osnov některých předmětů a poradily nám s případnými úpravami. Ale lektorky byly bezvadné. Neříkaly: Tohle je špatně. Ale: Uvědomte si, jaký důsledek by to a to mohlo později mít. Nebyly za moudré, ale přiměly nás podívat se na práci z jiného úhlu.“
Zdá se, že prožitková pedagogika neplatí jen u dětí.
„Lektorky nastolily tak příjemnou atmosféru, že učitelé hru přijali. Při práci ve skupinách pak prožívali totéž, co by měli při vyučování zažívat žáci. Vyzkoušet si tohle na vlastní kůži je docela důležité.“
Ředitelka i její zástupkyně oceňovaly, že obě lektorky jsou z praxe, vědí, co si učitelé myslí a dokáží s tím pracovat. Umějí naladit, nementorují, „jen“ vedou. „Jsou ochotné bavit se s námi o tom, co potřebujeme vědět. I o konkrétních osnovách. Nepřesvědčují, ale otevřeně řeknou svůj názor.“
PROBLÉM ZVANÝ HODNOCENÍ
Druhý den ráno nezačal seminář právě šťastně. Lektorky rozdaly učitelům bez varování testy s vědomostními otázkami z nejrůznějších oborů. Víš-nevíš, nic nešlo odvodit. Když se chtěl někdo na cokoli zeptat, striktně daly na vědomí, že otázky se nekladou. A vymezily čas. Teď už se sborovně moc příjemné nejspíš nezdály.
Pak přišly na řadu jejich otázky. Co vám při testu vadilo? Jak jste se cítili? Kdybychom teď testy vyhodnotili, byla by výpověď o vašich znalostech objektivní?“
Vstup do tématu jako hrom. A další úkol, tentokrát pro práci ve skupinách. Z fotografií, které si učitelé s sebou přinesli, měli v každé skupině vybrat nejlepší a nejhorší a svoji volbu pak zdůvodnit. Je možné porovnat hodnocení jednotlivých skupin, když nejsou jednotná kritéria? Krok za krokem postupovali učitelé k podmínkám i úskalím hodnocení.
O PŘESTÁVCE S LEKTORKAMI
JANA ŠÍSTKOVÁ, učí na 1. stupni v Tyršově ZŠ v Plzni, VÁCLAVA KORCOVÁ, na 2. stupni v ZŠ Plasy. Obě spolu lektorují druhým rokem. Napřed školily koordinátory, teď jsou pro Akci na zakázku specialistkami na hodnocení. Prošli už pěknou řádnou škol.
„Pokud se setkáme s negativními názory, pak pramení z nedostatečných informací,“ je přesvědčena V. Korcová. „Často se po třech dnech semináře atmosféra v pedagogickém sboru změní. Dojde jim, v čem reforma spočívá. Že není jen o sepsání ŠVP, ale že to je tvořivá záležitost, která školu posouvá. Nastane takové to: Aha!“
„Náročnější je pak naše práce tam, kde sbor cítí, že ředitel pro reformu není. Ale s tím jsme se setkali snad jen třikrát,“ připojila se J. Šístková.
Závěr seminářů patří reflexi. Frekventanti vyplňují anonymně hodnotící dotazníky, ale také diskutují.
„Kolikrát řeknou: Teď už asi víme, o čem to je. Pak se nám ze sborovny odchází hezky. Něco jsme zlomily.“
Ve spojení se „svými“ školami zůstávají i dál. Říkají, že jsou něco jako přítel na telefonu. Odpovídají na dotazy, radí.
„Nejčastěji mají učitelé strach z technického zpracování. Trápí je, jestli mají všechno správně zapsáno, aby je někdo nepopotahoval. Neuvědomují si, že to je jen formalita, že důležitější je, jak bude program fungovat ve výuce.“
I tohle vlastně dokazuje, jak moc ve školství zakořenila formálnost. Platí, co je na papíře, život je o jiném. Než se tohle podaří změnit, uteče asi hodně vody.
„Problém je v tom, že ve škole kolikrát ani není čas se pozdravit, natož pohovořit. Řeší se, kdo kde co provedl, jak je třeba vyplnit tabulky, které vyžadují úřady, na diskuzi o odborných věcech čas nezbývá,“ upozorňuje J. Šístková. „Někteří učitelé ustrnuli na znalostech, které získali na fakultě, a myslí si, že to stačí. Ale žádný by nechtěl, aby mu lékař předepsal léky z třicet let starého seznamu. Školství se přece také vyvíjí.“
Obě se shodly na tom, že učitelé si často sami podřezávají větev, když svoji práci na veřejnosti shazují, když neumějí vysvětlit, co reforma znamená. Konstatování, že RVP je taková ptákovina, asi těžko rodiče nadchne.
SEMINÁŘ POKRAČUJE
Učitelé pracují samostatně i ve skupinách, úkoly střídá diskuze v hloučcích i v plénu. Je čím dál zaujatější, místy ostřejší. Zvlášť když přijde na řadu slovní hodnocení. Učitelé vedle sebe kladou plusy a minusy. Nakonec dojdou k názoru, že ideální by byla kombinace klasiky a slovního hodnocení. Jen kdyby toho času bylo víc a žáků ve třídě o něco méně. Ale to by zase chyběly finance. Takový začarovaný kruh. Nicméně v některých hlavách začíná vrtat červíček.
„Co byste řekli tomu, kdyby vám lékař sdělil, že jste na trojku? Copak nechcete vědět, jak vám funguje srdce, nebo žaludek? Profesionál by měl umět popisovat reálný stav,“ říká V. Korcová.
Na řadu přicházejí zásady hodnocení. Jaké by mělo být? Učitelé odpovídají: Objektivní, srozumitelné, jednoznačné, spravedlivé, neveřejné… Hlavně – mělo by být předem známá kritéria. A následuje rada, jak taková kritéria vytvořit. Ve skupině učitelů stejných oborů, nad konkrétním úkolem s žáky ve třídě…
Tentokrát se učitelé rozdělí podle „sféry oborových zájmů“ a ve skupinách vytvářejí kritéria pro zvolený úkol. Lektorky chodí od hloučku k hloučku, pozorují, odpovídají na dotazy, diskutují.
„Úskalím českého hodnocení je navyklý přístup,“ nadhodí J. Šístková. „Američani jsou pořád samé O.K., při hodnocení stavějí na kladech, minusy se snaží eliminovat. My je naopak nafukujeme, až to dobré téměř smažeme. Umíme zkritizovat, co všechno děti neumějí, ale sami o našich nedostatcích nechceme nic slyšet.“
CO NA TO UČITELÉ
KAREL STŘELEČEK (matematika-fyzika-chemie): Každopádně to je zajímavá zkušenost. To, co máme na papíře, se konečně prezentuje praktickým pohledem. Teď bude důležité, jak to dokážeme spojit. Jsem nadšen přístupem lektorek, jsou perfektní. Přiznám se, že na začátku jsem si říkal, co mně, starému praktikovi, můžou říct. Teď se jim za to v duchu omlouvám. Obdivuji, jak nás dokážou s odpuštěním zblbnout. Hrajeme si tu jako malé děti, a je v tom obrovský přínos. Ale to nám všem dojde asi až později.“
JAROSLAVA PÁNOVÁ (němčina):
K takovýmhle aktivitám jsme ještě nepřišli. Zatím bylo všechno zajímavé, ani chvilka nudy. Některé věci možná člověk v podvědomí dělá, ale neuvědomujeme si to v plném rozsahu. Lektorky nás k tomu přivedly.
Například kritéria hodnocení samozřejmě mám, ale určitě je nikde nemám sepsaná. Indikátory ANO-NE, tabulky, žebříčky. Na začátku to je samozřejmě práce, ale pak to mnohé usnadní. Určitě to zkusím. Myslím, že když děti budou vidět jasně daná kritéria, bude i pro mne hodnocení snadnější. To jsi splnil, tohle ne, z toho vyplývá to a to.
IVA KARASOVÁ (1. stupeň):
Seminář nám dal prostor, abychom se zamysleli nad některými otázkami, nad rozpory, které reforma vytahuje víc na světlo. A hlavně tu je prostor na zamyšlení se nad tím, jak některé věci řešit. Podle mého názoru to jsou velice dobře strávené hodiny.
Třeba standardy pro kritéria hodnocení jsou dobrá myšlenka. Zkoušeli jsme je teď s kolegyněmi vytvořit pro závěrečný diktát z českého jazyka ve 3. ročníku. Kdyby se nám je podařilo vytvořit i pro další předměty, bylo by to bezvadné. Myslím, že je cenné už to, že najednou máme sednout si nad problémem, ujasnit si názory. Ne vždycky takovou příležitost máme. Bylo by dobré, kdyby se nám nápady, které se tu objevily, podařilo dotáhnout do konce.“
V březnu Akce na zakázku skončí. Škoda. Semináře pro celou sborovnu by školy potřebovaly jako sůl.
„Nedochází pak ke zkreslení skutečnosti, takové to jedna paní povídala,“ vysvětluje V. Korcová přínos společného vzdělávání. „Všichni mohou k předneseným problém zaujmout stanovisko. Navíc – člověk mimo sbor bývá víc respektován než kolega, i kdyby byl fundovanější. Učitelé od něj vyslechnou i ty informace, které by od kolegy slyšet nechtěli.“
Argumentů pro Akce na zakázku je mnohem víc. Budou slyšet?
VIZITKA ZŠ TGM VIMPERK
Škola se sportovním zaměřením (lyžování a snowboard) s 398 žáky a 24 učiteli už má vytvořenou charakteristiku předmětů, vyznačené klíčové kompetence, rozpracované osnovy a učební plány pro svůj ŠVP. Zaměřuje jej také na zájmovou činnost, která je pro školu charakteristická. Na 1. stupni například děti začínají sportovními kroužky, které na 2. stupni navazují na sportovní třídy a později na stejně zaměřené gymnázium. Vítané jsou jazykové kroužky i počítačové kroužky, na které později navazují volitelné předměty. Školní divadelní soubor prezentuje školu ve městě i na krajských přehlídkách. Dlouholetou tradici tu mají mažoretky.
Projekty nejsou pro učitele ani žáky novinkou. Vedle mnoha krátkodobých v jednotlivých třídách, to jsou dva stěžejní, které se každoročně s obměnami opakují. Škola nanečisto zvyká budoucí prvňáčky na prostředí, které je v září přijme. Projekt Zvládnu to zase připravuje žáky 9. ročníku na přijímací zkoušky na střední školy.