Dne 12.3.2009 jsme se sešli v knihovně na autorském čtení své knížky nazvané Šmajdovinky s hercem, spisovatelem, scénáristou, režisérem, volyňským rodákem, panem Vladimírem T. Gottwaldem. A protože máme rádi vodnické pohádky, jeho kniha byla přesně to pravé pro nás. Jadrně a vtipně psané příhody vodníka Šmajdy a obyvatelů Křapkova nás pobavily. O některých nám sám autor půvabně vyprávěl, dozvěděli jsme se, jak kapitoly vznikly, např. jak Šmajda spláchnul dyzentýry, jak to bylo se pstruhem Mildou a kdo vlastně byla víla jívová. Také nám jeden příběh, jak vodníček odnaučil hejkala hulákat, poutavě přečetl.
Pan Vladimír T. Gottwald je pohodový stejně jako jeho pohádky. Nadšená a veselá debata s ním nebrala konce. Povídalo se nejen o Šmajdovi, ale i o tom, jak je prima, že měsíc březen je opět měsícem knihy, jsou-li pohádkové bytosti ve skutečném světě, či co je v životě nejdůležitější.
Děkujeme paní knihovnici Evě Buryánové za prima besedu. A těšíme se na brzké setkání s vodníkem Šmajdou v pohádce nebo v reálném světě.
Dramaťáci
Pohádky o vodníku Šmajdovi
Beseda se konala ve čtvrtek 12. března 2009 v dětském oddělení. Na tuto besedu přišly děti z dramatického kroužku a děti z naší školy ZŠ TGM Vimperk. Při vyprávění jsme se pobavili i poučili.
Pan Vladimír nám ze své krásné knížky Šmajdovinky přečetl kapitolu, která se jmenovala: „Jak hejkal přestal hejkat“. V této kapitole psal pan Vladimír o škodolibých skřítcích, o malých trpajzlících a hlavně o hejkalovi Pachulovi a vodníkovi Šmajdovi. Vyprávěl nám, že když měl někoho rád nebo naopak, napsal o něm do svého druhého pohádkového světa / do své knížky Šmajdovinky / a udělal z něj buď špatnou a zlou a nebo hodnou a milou postavičku.
Když pan Vladimír skončil s vyprávěním, zazpívali jsme si písničku „Nezacházej slunce, nezacházej ještě“.Po besedě jsme se s panem Vladimírem T. Gottwaldem srdečně rozloučili.