„Dnes je den D,“ řekl jsem si ve čtvrtek 20. ledna 2011. Dnes je den, kdy jedeme na krajské kolo turnaje Orion Florbal Cup. A tak jsme jeli, odjezd byl už v 7 hodin ráno, ale to nikomu nevadilo. Měli jsme skvělou náladu a sebevědomí nám také nechybělo. Ostatně měli jsme výborný tým ve složení: v brance naše opora Tomáš Icha, v obraně Honza Stejskal, David Kostka, Vojta Vais a nakonec já a Míra Vítovec v útoku a samozřejmě naši náhradníci Vašek Vondrášek, Adam Krnák a Dan Bostl.
Do Týna nad Vltavou jsme dorazili kolem půl deváté, a tak jsme se rychle převlékli a šli jsme rozchytat Tomáše. Tomášovi ale hned při prvním zákroku ruply kalhoty, a tak z naší rozcvičky nebylo nic, protože jsme se pořád smáli.
Pak se najednou ozvala píšťalka a my jsme se museli seřadit na zahájení. Vyslechli jsme si několik slov od pořadatele a s přáním: „Hodně štěstí!“ se šlo hrát. Na turnaji bylo celkem 8 týmu: Vimperk, Strakonice, Jindřichův Hradec, Týn nad Vltavou, Planá nad Lužnicí, Ševětín a Bernartice.
Náš první soupeř byl Jindřichův Hradec. Hrálo se 2x 7 minut v počtu 5+1 hráč v poli. V první polovině jsme Hradec jasně přehrávali, avšak branku jsme nedali. V druhé půli se Hradec vzpamatoval a utkání začalo být vyrovnané. Necelých 30 sekund před koncem se na mě usmálo štěstí. Podařilo se mi prostřelit brankáře a bylo to 1:0. Tento náskok se nám podařilo udržet, a tak jsme měli první body.
Euforie ale rychle opadla, protože nás čekal zápas se Strakonicemi. Věděli jsme, že to bude velice těžký zápas, a tak jsme do zápasu nastoupili značně nervózní. A bylo to vidět. Po první půli jsme už prohrávali 4:0. A tak jsme byli rádi, že 4:0 skončil i zápas.
Z tohoto výsledku jsme se ale museli rychle oklepat, protože nás čekal zápas o postup s domácím Týnem nad Vltavou. Znovu se hrálo vyrovnané utkání. Až do poslední minuty byl stav vyrovnaný, ale v poslední minutě se mi podařilo vstřelit rozhodující gól. Stav 1:0 jsme si s přehledem uhlídali. A tak jsme mohli snít o postupu.
Jenže abychom postoupili dál, musely Strakonice porazit Hradec. A to se také stalo. A my jsme se začali připravovat na zápas s doposud suverénním Ševětínem.
Od začátku to byl těžký zápas. Hrál se rychlý florbal se šancemi na obou stranách. Ale oba gólmani byli nepřekonatelní. A ve 4. minutě přišel ten okamžik. Hráč Ševětína nahodil míček na naši bránu a David Kostka nešťastně tečoval míček do branky. Ševětínští se začali radovat, ale rozhodčí branku neuznali. A nařídili trestné střílení pro Ševětín. Byl to rozhodující okamžik. Teď nebo nikdy! Ale my jsme měli v brance Tomáše Ichu a ten s přehledem chytil a my, nabuzeni jeho úspěchem, jsme se hnali k vedení. A v druhé polovině jsme se dočkali. Po chybné rozehrávce Ševětína jsem nahrál Mírovi a ten prostrčil míček do brány. A rázem jsme vedli 1:0. Ševětín se snažil o vyrovnán, a tak odvolali brankáře. Avšak nedokázali si pořádně přihrát a se nám podařilo vyhodit míček ze třetiny a Míra Vítovec dal svůj druhý gól v tomto utkání, tentokrát do prázdné brány. A my jsme mohli začít slavit. Měli jsme jisté první nebo druhé místo!
V rozhodujícím zápase se Strakonicemi jsme se snažili vyhrát a měli jsme k tomu velice blízko, v prvním poločase se totiž podařilo Mírovi vstřelit dva góly. Ale radost nevydržela dlouho. Už za necelou minutu Strakonice snížily na 2:1, po další minutě to už bylo 2:2. A pak necelé dvě minuty před koncem dostaly Strakonice nájezd. A naše naděje byly v koncích. Hráč Strakonic s přehledem proměnil a bylo to 3:2. Snažili jsme se srovnat, ale gólman Strakonic byl bezchybný.
Po zaznění závěrečné sirény byl stav 3:2 pro Strakonice a nám nezbylo nic jiného, než se smířit s krásným 2. místem a doufat, že příští rok vyhrajeme!
End
P.S Body: Vítovec : 4+0,Vais :0+2 Vavřík 4+2, Skóre :8:7