Dne 8. března 2011 proběhl v budově Základní školy T. G. Masaryka Vimperk slavnostní akt odhalení pamětní desky Jana Lopatky, literárního kritika a historika.
Umístění pamětní desky v Masarykově škole osobně iniciovala PhDr. Jana Tláskalová a splnila tak přání svého spolužáka z jedenáctileté střední školy Jiřího Slavíčka, redaktora rádia Svobodná Evropa v Paříži. A právě pan Jiří Slavíček měl byt tím, kdo odhalí pamětní desku a připomene osobnost Jana Lopatky. Avšak pozemská životní pouť Dr. Jiřího Slavíčka dne 4. 3. 2011 nečekaně skončila a jeho památka byla účastníky slavnostního aktu uctěna minutou ticha. Osobní vzpomínky na mnohá setkání s panem Slavíčkem doma i ve Francii přiblížil Mgr. Jan Tláskal.
Odhalení pamětní desky se zúčastnili představitelé města Vimperka Ing. Bohumil Petrášek, starosta, Ing. Jaroslava Martanová, místostarosta, která přítomné slovně provázela programem slavnostního aktu. Mezi účastníky byli dále členové rodiny Jana Lopatky, spolužáci ze středoškolských studií, za něž promluvila MUDr. Milena Hromádková, pedagogové a žáci ZŠ TGM Vimperk, zástupci vimperských středních a základních škol, PhDr. Jan Stráský, ředitel Správy NP Šumava, členové zastupitelstva a vimperští občané. V programu vystoupilo pěvecké trio Gymnázia Vimperk, úryvky z Dopisů Olze a Českou hymnu přednesli žáci pořádající školy Anna Burianová, Leoš Vavřík a Zuzana Kubíčková.
Pamětní desku finančně zajistilo město Vimperk a celá slavnostní událost proběhla ve spolupráci vimperské radnice a ZŠ TGM Vimperk.
Dagmar Rückerová
Jan Lopatka
Jan Lopatka se narodil 7. února 1940 ve Zdíkově a v letech 1954 až 1957 absolvoval jedenáctiletou střední školu ve Vimperku, která tehdy byla v budově dnešní ZŠ TGM. Po maturitě vystudoval na filosofické fakultě Univerzity Karlovy obor čeština – dějepis a již v roce 1962 se objevil v literárním světě, poté pracoval v tehdy nepohodlném měsíčníku Tvář. Oficiálně pracoval v Československém rozhlasu a byl vedoucím redaktorem v nakladatelství Horizont. Po srpnových událostech v roce 1968 šest let nepublikoval. V roce 1976 vypracoval znalecký posudek pro obhajobu v procesu s Plastic Poople a DG 307. Po podpisu Charty 77 střežil Výrobní družstvo invalidů a myl nádobí ve Státní knihovně v Klementinu. Spolu s Václavem Havlem založil Edici Expedice, podílel se na exilovém Slovníku zakázaných autorů, sestavil Havlovy Dopisy Olze. Od roku 1981 spolupracoval s nakladatelstvím Triáda, které před časem vydalo komplet Kritického sborníku. Po listopadu 1989 se vrhl do literárního života, přednášel, redigoval, vydával, organizoval, udržoval legální pokračování Kritického sborníku za velmi svízelných materiálových podmínek. V březnu 1990 se stal redaktorem kritické rubriky Literárních novin. V roce 1993 dostal za velmi nedůstojných okolností výpověď od nového vydavatele Společnosti pro Literární noviny. V dubnu 1993 převzal cenu Toma Stopparda a poslední tři měsíce před smrtí pobyl v azylu v Respektu.
Zemřel 9. července 1993. Je pochován na hřbitově u Břevnovského kláštera. Michael Špirit pro nakladatelství Torst shrnul jeho texty do svazku Šifra lidské existence a sestavil lektoráty s názvem Posudky.
Jaroslava Martanová