Dne 26. 4. 2016 jsme se vydali na jezero Laka. Vyjížděli jsme od školy v 8.00 hodin. V 9.00 hodin jsme přijeli do Nové Hůrky, potom jsme se vydali k hrobce zakladatele sklárny, pak jsme se vydali velkou vánicí na jezero Laka. Šli jsme 5 kilometrů asi 20 centimetrovou vrstvou neprošlapaného sněhu. Když jsme dorazili k jezeru, rozdělili jsme se na dvě skupiny.
První skupina žáků si s paní učitelkou Sellnerovou říkali o vzniku ledovcových jezer, jejich počtu, kde se nacházejí, jak byla ovlivněna lidskou činností. Druhá skupina pracovala s paní učitelkou Voldřichovou, říkali si o jezeru Laka, jeho rozloze, hloubce a dalších zajímavostech.
Pak se skupiny vyměnily. Po prohlídce jezera a fotografování jsme se vydali zpět k autobusu.
Jiří Půbal 7.A
Schovaná bačkora
Poblíž jezírka Laka, je schovaná bačkůrka.
Hlídají ji tam dobré víly, peníze by za to chtěly.
Moudrá sova mi povídá: „Vodník, který bydlí u jezera, ti ji tam taky hlídá.“
Já však dobře vím, že schovaná je za křovím,
mezi stromy s kořeny, vypadá jak kameny.
Zuzana Kodýdková 7. A
Víla od jezera Laka
U jezera Laka, dobrá víla čeká.
Bačkora se jí z nohy smýká a pak padá do jezírka.
Když pro ní ta víla šla, o bludnej kořen zakopla.
Vodník se jí z vrby smál, peníze jí na novou dal.
Sova houká nocí, tím pohádka končí.
Protože stromy divně skučí, beru honem do zaječích.
Vojtěch Jirkovský 7. B