Že nejen teorií je člověk živ, se přesvědčili sami žáci 9.A a B na přírodovědné exkurzi Velký Javor, nejvyšším vrcholu Šumavy, kterou pro ně zorganizovaly pí uč. Helena Jíňová a Bohumila Sellnerová. Původní plán, zdolat vrchol po svých, jsme nakonec přehodnotili a vybrali si pohodlnější variantu, totiž kabinkovou lanovku. Ale i přes ušetřené výškové metry jsme dostali docela zabrat.
Program byl totiž následující. Na vrcholu Velkého Javoru projít všechny jeho čtyři vrcholy a pokochat se úchvatnými výhledy, které tohoto krásného zářijového dne braly dech. Poté se sešlo a opět stoupalo na nedaleký vrchol Malého Javoru. Během sestupu jsme sice museli ošetřit tři odřená kolena, ale pokračovali jsme dál, protože naše výprava nebyla zdaleka u konce. Z vrcholu Malý Javor jsme sestoupili k Malému Javorskému jezeru, dalšímu z osmi šumavských ledovcových jezer, která se od 6. ročníku v rámci přírodovědných exkurzí snažíme navštívit.
Po krátkém odpočinku a prozkoumání jezerní hladiny, jestli nespatříme zlatou rybku, aby nám splnila přání, jsme již zamířili k dolní stanici lanovky, kde na nás čekal autobus. Původní naplánovaná cesta se ale po pár minutách ve 30֠ vedrech začala jevit jako nereálná, jelikož se musel překonat hřeben vrcholu Velkého Javoru, a tak jsme zvolili cestu sice delší, ale méně náročnou. Uklidňovaly jsme žáky hláškou z filmu Sněženky a machři: „Je to sice dál, ale za to horší cesta.“.
Nakonec jsme všichni vyčerpáni a dehydratováni došli do vytouženého cíle. S podivem byli žáci s exkurzí velmi nadšeni a chtěla bych jim a paní učitelce Sellnerové vzdát hold. Horám zdar!
Mgr. Helena Jíňová