Jednoho krásného dne, 31. 5. 2017 jsme se vydali, třída 9.B, na tři dny do Nové Pece do tábora.
Ráno jsme měli sraz na vlakovém nádraží a po osmé hodině se mohlo jet. V Nové Peci jsme byli kolem desáté a než jsme došli do tábora, mohlo být tak jedenáct. Když jsme se ubytovali, okamžitě jsme se převlékli do plavek a šli se vykoupat. Voda byla příjemně teplá. Poté jsme měli čas na odpočinek a večer kolem osmé hodiny jsme si opékali vuřty.
Kluci si pro nás holky na večer přichystali stezku odvahy. Kolem desáté hodiny se nenápadně vypařili do lesa, aby se na nás připravili. V půl jedenácté jsme my holky po dvojicích vycházely do lesa se bát. Bylo to děsivé a klukům se to vydařilo parádně. Poté, co jsme seděli u ohně do jedné hodiny ranní, jsme usoudili, že bychom mohli jít spát. Rozhodli jsme se, že zkusíme spát venku. Vytahali jsme si z chatek matrace, na ně dali spacáky a mohli jsme se uložit ke spánku. To byla nádhera, spát pod širým nebem. Akorát jsme se ráno probudili poštípaní komáry, ale bylo to fajn. Okolo deváté byla snídaně a celý den zase volníčko. Hráli jsme volejbal, fotbal a různé jiné hry. Potom zase koupačka a na odpoledne jsme měli objednané lodičky. To byla také krása, vyplout na kajaku a okolo nás jen širá voda. Samozřejmě jsme všichni měli záchranné vesty. Odpoledne jsme si s holkami musely jít naplánovat trasu naší stezky odvahy, kterou jsme připravovaly pro kluky. Měly jsme to naplánované dokonale. Do večera zase hraní volejbalu, na schovku a nějaké to povídání. Jak se večer setmělo, šly jsme se řádně přichystat na to, abychom kluky vystrašily.
Odbila desátá hodina a kluci mohli vyjít. Na rozdíl od nás holek chodili po jednotlivcích. Podle slov kluků, se nám to prý vydařilo a dokonce se i párkrát doopravdy lekli.
U ohně jsme seděli opět až do jedné hodiny ráno, akorát jsme potom šli spát raději do chatek, protože noc oproti té předchozí byla dosti chladná. Ráno snídaně, poté úklid chatek, úklid tábora, sbalení zavazadel a mohlo se razit na vlakové nádraží. Cesta sice probíhala s komplikacemi, místo ve dvě hodiny odpoledne jsme přijeli až ve čtyři, ale to nám (skoro) vůbec nezkazilo náladu. Na tento výlet máme hezké vzpomínky a zážitky.
Petra Fendrichová, XI.B